Co rozumíme psychologickým poradenstvím a psychoterapií?

Obě psychologické disciplíny jsou užívány jak klinické psychologii, tak i v poradenství, ať již manželském, předmanželském a rodinném poradenství, školské psychologii atd. Dříve, zjednodušeně, byla psychoterapie vázaná na klinickou psychologii, resp. oblast zdravotnictví. Poradenství obdobně na ostatní oblasti - tedy oblast sociální, pedagogiku a další. Specificky vždy stálo poradenství (před)manželské a rodinné.

Dnes chápeme jako psychologické poradenství aktivity obvykle časově omezené na jednu či několik konzultací, kdy motivem psychologa je předat klientovi své znalosti a zkušenosti s danou problematikou, poradit v konkrétní situaci.

Psychoterapie je obvykle časově náročnější, dle psychoterapeutické školy od několika setkání po spolupráci v rámci několika měsíců i let. Motivem psychoterapie, tedy léčbou psychologickými prostředky, je působit na nemoc nebo poruchu, odstranit nebo zmírnit potíže a podle možnosti odstranit jejich příčiny. V průběhu psychoterapie dochází ke změnám v prožívání a chování člověka, které jsou růstové a klientem požadované. Nejde tedy o žádnou manipulaci nebo vymývání mozku. Základem kvalitně vedené psychoterapie je vždy vzájemná důvěra a akceptace klienta.

Orientaci psychoterapeuta obvykle charakterizuje jeho psychoterapeutická škola. Ve stručnosti jde o mentální podklad, metodiku a přístup, které vyplývají z historie oboru, výzkumu i zaměření jednotlivých autorů psychoterapeutických přístupů. Mezi nejznámější psychoterapeutické školy u nás patří Psychodynamika vycházející z psychoanalýzy S. Freuda, Logoterapie a existenciální analýza V. E. Frankla, Gestalt terapie F. Perlse, Psychoterapie zaměřená na člověka C. Rogerse, kognitivně-behaviorální terapie a další.